SBĚRATELKA PRCHAVÝCH VZPOMÍNEK
A VAŠE PROFESIONÁLNÍ TŘETÍ KOLO
HOLKA S FOŤÁKEM V RUCE A BREJLEMA NA NOSE
Dobrodružná duše věčně vděčně na cestách v doprovodu svojí smečky – mojí lepší půlky, dvou skříťat a jedné psí příšery. Věčnej snílek, zvířomil, a tak trochu blázen. Manželka, máma, podnikatelka. Žena mnoha rolí. Milovnice Harryho Pottera, Hvězdnejch válek, dobrýho jídla a tvrdý muziky. To jsem já, Monča, těší mě! Po tomto světě se toulám už 29 let. Nedílnou součástí mýho života jsou, kromě cestování, zvířata, čemuž odpovídal i výběr škol, kdy jsem si jako střední zvolila veterinu v Kroměříži a po ní jsem pokračovala směr VFU v Brně – obor Ochrana zvířat a welfare. Stal se ale život a já už netrávím svůj čas v kravínech nebo v laborce, ale s foťákem v ruce dokumentuju lásku a vyprávím příběhy. A miluju to!
MŮJ FOTOPŘÍBĚH SE ZAČAL PSÁT V ROCE 2009
K focení jsem se dostala poměrně náhodou, řekla bych asi jako slepej k houslím. Když jsem byla v prváku na střední, začala jsem přemýšlet o tom, že by bylo fajn mít nějakej lepší foťák (nebo vůbec nějakej, jelikož jsem žádnej neměla) na takový ty hezký „rodinný fotky do šuplíku“. Z dovolených, mých zvířat a tak. Psal se tak rok 2009 a já vzala poprvý do ruky foťák. A od té doby jsem ho nepustila. Fotila jsem všude, všecko, vždycky. Od focení svýho psíčete a našich vejletů jsem se pomalu dostala k focení lidí a ponořovala jsem se do focení víc a víc.
ZNOVU, JINAK A LÍP
Uběhlo pár let a já měla nějaký svoje portfolio, stálý klienty spolu s novýma a focení se z koníčku stalo přivýdělkem. Jelikož jsem měla vždycky v hlavě tak nějak zarytý, že bych si po vysoký měla najít „plnohodnotnou společensky uznávanou práci“, kam podle okolí focení asi úplně nepatřilo, s myšlenkou živit se jen focením jsem si nikdy ani moc nepohrávala a když, tak jsem ji hned zazdila.
Pokračovala jsem teda dál ve škole, třech brigádách a ve volným čase jsem fotila. A bylo to hrozný. Díky škole a brigádám jsem na focení neměla skoro vůbec čas, když jsem se chtěla víc věnovat focení, musela jsem zase ubrat z brigád, takže jsem musela fotit každou zakázku, aby se to nějak vyrovnalo. Po čase jsem měla jsem pocit, že se vůbec nikam neposouvám a fotím jen ze setrvačnosti. A vyhořela jsem. Jako papír. Dostala jsem se tak na křižovatku, kdy bylo potřeba si vybrat, jakou cestou dál půjdu. Jestli se focení vzdám, nebo ne.
Jelikož jsem focení milovala a jsem dost tvrdohlavá, rozhodla jsem se to zkusit. Znovu, jinak a líp. V roce 2017 jsem si tak pořídila novej foťák, protože můj dosavadní byl už v posledním tažení a o rok později jsem si vyřídila živnost, ukončila brigády a stal se ze mě fulltime fotograf. Bylo to riskantní, ale jedno z nejlepších, rozhodnutí v mým životě. Od té doby se živím tím, co miluju a nepřestanu za to být vděčná. Život je prostě moc krátkej na to, abyste ho žili podle přesvědčení někoho jinýho.
NĚCO VÍC, NEŽ JEN FOCENÍ
Focení… Skoro jako mít kouzelnou moc. Stisknutím tlačítka zmrazíte navždycky čas. Ano, na svůj dopis z Bradavic čekám. Stále… No nic. Moje práce není a nebyla jen o focení. Nikdy nebudete jen proplacenou fakturou a já nebudu nikdy jen ten, kdo vám dodá fotky, rozloučí se a tím to pro něj skončí. Vlastně si troufám říct, že tím to naopak všechno začíná. S většinou “svých lidí” jsem neustále v kontaktu a stali se z nás přátelé. Pravidelně si píšeme, setkáváme se u kafe, při venčení našich chlupatců nebo s dětmi na hřišti. No a samozřejmě fotíme. Řadě z nich tak dokumentuju životy i desítky let. A to je prostě nejvíc.
Být fotograf pro mě znamená zachytit vzpomínky a vyprávět příběh. Váš příběh. A k tomu vás potřebuju, ale především chci, poznat. Je mi jedno, jestli jste tlustí, tencí, teplý nebo studený. Zajímáte mě vy a to, co mezi sebou máte. Chci vědět, jak jste se poznali a našli k sobě cestu. Co vás baví. Jaký máte společný zážitky. Co rádi uzobáváte u Netflixu… Zkrátka, kdo jste.
Pokud hledáte fotografa, kterej miluje atmosféru, emoce a opravdovost. Toho, kdo vás nebude tlačit do krkolomných póz, ale během focení vás nenápadně přirozeně povede. Člověka, co moc dobře ví, jaký to je být introvertem v centru pozornosti. Někoho, s kým můžete být sami sebou. Jednoduše, když hledáte něco víc, než jen focení. Pak jsem pro vás ta správná volba.