Ve Století: Když se vdává bohyně

Byla to tehdy divná doba, když jsem se vydala do Loděnice, konkrétně do penzionu Ve Století, kde se rozhodli vzít Péťa s Lukym – milovníci přírody a Rybiček 48. Tahle letní svatba se odehrávala během rozpuku pandemie a byla takovým milým únikem z toho všeho strachu a divna. Vybrali si pro svou svatbu navíc opravdu nádherný místo. Ve Století najde asi deset kilometrů od Prahy a jejich vrata byly otevřený v roce 2002. Je to bývalý hospodářství, který prošlo rozsáhlou rekonstrukcí, přesto ale byly jeho původní rysy zachovaný. Jsou tu vybavení i na děti a personál je moc příjemnej. Celej areál tak na vás dýchne rodinnou venkovskou atmosféru, a to prostředí je fakt překrásný! Je to místo, co má duši. S Péťou a Lukášem jsem se poznala v roce 2019 na svatbě, teď už našich společných, přátel Šárky a Filipa. Byli tam tehdy jedni z hostů a zaujali mě hned na první dobrou. Jednak Péti epický růžový vlasy prostě nepřehlídnete, ale oslnilo mě i to, jak vymetali taneční parket. Později jsem se dozvěděla, že Luky je tanečník, což bylo rozhodně znát. Nedlouho po této svatbě mi Peťa psala, že by chtěla pro Lukyho k jejich výročí dárkovej poukaz na párový focení, že jsem se jim oběma na svatbě moc líbila, i fotky a chtěla by, abych je fotila já. To samozřejmě nebyl žádnej problém, dárek potěšil a my se tak, o pár měsíců později, začaly s Peťou domlouvat na termínu a místě focení.

Pamatuju si to jako včera, kdy jsem osmýho září sedala do auta a vyrážela směr jejich roztomilá chatička, která je jejich srdeční záležitost, a kterou si vybrali jako místo svých láskofotek. Sotva jsem, po zhruba dvou hodinách, dojela na místo a začala se rozhlížet po okolí, odchytil si mě Lukáš se spikleneckým výrazem a vychrlil na mě, že by chtěl na konci focení Péťu požádat o ruku. BOŽÍ! BOŽÍ! BOŽÍ! Náš plán byl, že začneme focení v okolním lese a zakončíme ho u chatičky. Celý focení mám trochu z nervozity a euforie z blížícího se zásnubního focení, poněkud v mlze, haha. Ale bylo to skvělý. Tihle dva jsou naprosto nádhernej pár a jestli někde platí „kaplgól“, tak je to právě tady. To, co mezi sebou mají, je jedinečný a vzácný. Jakmile jsme se přesunuli k chatičce na posledních několik fotek, a onu významnou chvíli, byla už vidět nervozita i na Lukym. Všechno ale dopadlo úplně skvěle a potom, co Peťa řekla svoje „ano“ a uslzená na mě vypískla „Tys to věděla?!“ následovaly krásný momenty dojetí a radosti. Bylo to nezapomenutelný, nádherný, dokonalý a já si neskutečně vážím toho, že u takovejch vašich okamžiků můžu bejt a můžu je s váma prožívat. DĚKUJU.

No a samozřejmě to netrvalo příliš dlouho a začali jsme domlouvat detaily a všechno potřebný ohledně focení jejich svatby. Termín si bookli bleskurychle, protože nechtěli riskovat, že nebudu k mání, což je vždycky strašně milý. Před svatbou nás ještě čekala schůzka
a v rámci ní i předsvatební focení, pro který jsme vybrali úžasný místo, kterým byla zřícenina kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích, kde se fotí fakt samo, protože prostě ty prostory. Zároveň měli pěknej výlet, což jsem chtěla, když už za mnou jeli kus světa
a Rosa Coeli je opravdu místo, který za návštěvu jednoznačně stojí. Během focení panovala uvolněná vysmátá atmosféra a taky neuvěřitelně láskyplná a dojemná. Tak, jak to prostě umí jen Péťa a Luky. Ta jejich chemie, to je fakt něco úžasnýho. Na svatbu jsem jela v doprovodu svých kluků, protože jsme byli pozvaní všichni. BYLA DOKONALÁ. Fakt. Mám ve své paměti všechny svatby, který jsem kdy fotila, ať už si je pamatuju a vybavuju víc nebo míň. Ale tahle svatba… Tahle se do mýho srdce vryla natolik, že si i po těch letech vybavím každej moment tohoto nepopsatelnýho dne, ať už je to slzama zalitej first look, přípitek tatínka nevěsty, kterej bych ještě teď zvládla v hlavě poskládat (ano, až tak byl skvělej!), večerní taneční kreace všech přítomným nebo intimní dojemný chvíle při novomanželským focení. Pouto, který mezi sebou Peťa a Luky mají,
a to jací jsou to lidi vás naprosto pohltí a okolní svět přestane existovat. V jejich den nebyla žádná covidová hrůzovláda. Žádný problémy. Nic. Byli jen oni dva a totální party. Pokud už teď je na vás romantiky a cizího štěstí víc než dost, počkejte, až vám povím o házení kytice, haha. To se totiž zvrhlo v žádost o ruku! Hlavním aktérem byl, mimo nevěsty tak i její brácha, co se rozhodl při této příležitosti položit svojí přítelkyni tuto zásadní otázku. No a bylo to krásný, co vám budu povídat. Nejen, že jsem fotila další dojemný a úžasný zásnuby, ale prostě to celý ještě umocnilo ten den a myslím, že to všechny vystřelilo do vesmíru. Házení kytice se tedy tak úplně nekonalo, dotyčná řekla ano a vypuklo tak hromadný gratulování, atmosféra plná lásky, dojetí a přátelství se dala krájet a já jsem byla ráda, že jsem, přes svoje slzama zalitý oči, byla schopná vůbec něco vyfotit.

A už jsem se rozplývala nad tím, že Péťa vypadala ve svých svatebních šatech ze salonu Maya jako naprostá bohyně? A ty vlasy! Když byl first look, viděla jsem ji taky poprvé, stejně, jako její natávající, a stejně jako on jsem si z ní div nesedla na prdel, jak nádherná byla. Lukyho oblek od Blažka měl zase skrytou vtipnost – vnitřní strana vesty měla látku s motivem želv. Želvy totiž oba milují a mají na ně narážky všude možně, ať už jsou to přívěsky nebo tak. Tahle svatba je z roku 2020 a edit je tak, řekněme si to narovinu, trochu divokej. Ale je mi to jedno. Miluju tuhle svatbu a ještě víc miluju ty dva, a proto bude jejich den moje portfolio zdobit už asi napořád, ať už se moje tvorba vyvine a posune jakýmkoli směrem. Péťa s Luky jsou navíc jedni z neúžasnějších lidí, který mi focení přivedlo do života a chci je tady jednoduše mít no matter what. Je to prostě moje srdeční záležitost.